Předmluva k románu Vilma
Prohlíželi jsme si s Hankou,
autorkou následujícího textu, velkou kupu starých fotografií z rodinného
archivu. Řada jich byla velmi stará. Dámy v krinolínách, ctihodní pánové
s kníry, někteří v různých uniformách. O většině jsme nevěděli vůbec
nic, ani kdo byli a jak se jmenovali. Ale o té krásné dámě, jejíž fotografie
Hanku tak zaujala, jsem přeci jen něco věděl. Jak se jmenovala, z jaké
pocházela rodiny, kdo byli její sourozenci a rodiče. Jmenovala se Vilemína a
v rodině jí familiárně říkali Mína. Vím, že její matka brzy ovdověla, ale
přesto dokázala dobře uživit svoji rodinu a všem svým dětem zajistit kvalitní
vzdělání. Především proto, že uměla rozumně využít technické patenty po svém
manželovi. Dále o její matce vím, že byla vášnivou čtenářkou. Četla prý vše, od
německých románů, přes veškerou českou literaturu až po Rodokapsy.
Ale o Vilemíně toho víme velmi
málo. Prý zemřela dosti mladá. Fakta o jejím životě nám chybí. Co dělala? Jaký
měla život? Nevíme.
Kde schází fakta, můžeme se nechat unášet
fantazií.
Vydejte se na cestu po možném
osudu té krásné ženy. Její fotografie autorku inspirovala takto.
30. 12. 2015 Bratranec
Ing. Jiří Tuček
