Virus zvaný láska
Můj drahý,
píšu a nevím, jestli budeš někdy dopis číst. Kéž bys mohl!
Doba je těžká.
Pamatuješ? Pro nás začala před dvěma lety.
Doktor řekl, jako kdyby o nic nešlo, že máš myelom. V té
chvíli nám diagnóza nic neřekla.
Teprve internet nám řekl, o co vlastně jde. Rakovina kostní
dřeně.
Poznání nás úplně vykolejilo a začala chemoterapie.
Po roce a čtvrt léčení nám řekl doktor, že nemoc usnula.
Je to dobře? Nemůže se probudit?
Za další dva měsíce se rakovina probudila, potvora. Místo
pauzy a času na zotavení Ti nasadili jinou chemoterapii. Zabrala. Výsledky
myelomu vykazovaly téměř nulu.
Normálně se měl zdravotní stav zlepšit, ale radikální léčba
Tě zcela zdecimovala. Začaly potíže – namáhavá chůze, závratě, naprostá ztráta
chuti k jídlu. Den ode dne jsem na Tobě viděla, jak hubnou nohy, jak se
vytrácí svalstvo.
Víš, vždycky jsi byl urostlý festovní chlapík. Ale teď Tě bylo
o hodně méně.
Stále probíhala chemoterapie.
Až jednou… Paní doktorce se něco nezdálo a poslala Tě na
rentgen plic. Další komplikace - začínající zápal plic a odjezd do nemocnice.
Nasadili dvojí antibiotika. V úterý Tě přijali a v pátek doslali
domů.
V sobotu v noci už ses sám ani neposadil.
Celou noc sedím u Tvé postele a přemýšlím, co si počneme.
V neděli ráno jsi už zase v nemocnici.
Zjistili, že zápal plic se opět probouzí.
Nasadili jiná antibiotika, která zabrala.
Po týdnu se Tě přemístili do léčebny dlouhodobě nemocných
poblíž našeho bytu. Těšila jsem se, že Tě budu každý den navštěvovat, vždycky
donesu oblíbenou minerálku nebo nějakou dobrůtku. Budou Tě tam rehabilitovat
vynikající fyzioterapeuti. A jednoho krásného dne možná přijdeš pěšky domů.
Z LDN Tě po téměř dvaceti dnech museli odvézt do
spádové nemocnice pro celkové vysílení, rozhozené minerály, cukrovka chtěla doladit
a hlavně potřebuješ dodat infuzní výživu, tekutiny a celkově posílit.
Podaří se to?
Pár krásných dnů už uplynulo.
Stále ještě nechodíš.
Dokonce se ani neposadíš.
Včera mi povolili návštěvu. Uviděla jsem tě a strávila
s Tebou asi hodinu a půl. Nahradilo mi to celých pět týdnů bez Tebe.
Všude je zákaz návštěv. Řádí mrcha korona virus. Moc těžká
doba.
Ta chvilka je pro nás oba velmi důležitá.
Snad dostaneš sílu vzepřít se všem nemocem?
Vrátíš se do života?
Moc si to přeju.
Z lékařského hlediska je nastavená špičková léčba.
Dokonce i myelom je téměř na nule, možná. Snad se zase neprobudí, aby Tě
zničil.
Vím, že děláš, co můžeš. Kvůli sobě, kvůli mně a hlavně pro
nás oba.
Vím, že Ti nebudu nic vyčítat, pokud nepřízeň bude silnější
než Ty.
Nechci žít bez Tebe, co bych si počala…
Halba napsal:
14.4.2020 (09:59)
Povídka Virus zvaný „láska“ není jenom čtení ke kávě. Je výpovědí autorky. Právě v současné době, kdy jsme denně svědky pohnutých osudů, zjišťujeme jak náhle se mění poklidný život. Je především o citu. Přináší naději. Bylo potřebné ji napsat. Pro sebe, pro manžela, pro lidi.
Jiří Halberštát
Žádné komentáře:
Okomentovat