Povídky věnuji svým blízkým, příbuzným a přátelům, svým
spřízněným.
Děkuji svému
mladšímu bráškovi Jiřímu. Řekla jsem mu, že píšu povídky, ale dám si chvilku
pauzičku, že potřebuji chytit inspiraci.
On řekl: „…tak něco
namaluj“.
Dobrý nápad. Díky,
bráško.
Děkuji své sestře
Miladě za její zájem o mou tvorbu.
Děkuji svému
spolužáku z JAMU Mirkovi Donutilovi za jeho milé úvodní slovo.
Děkuji své kamarádce
ze studií, Nice Brettschneiderové, která se stala mou inspirací.
Můj veliký dík patří
Tomášovi Žilinčárovi, který mi velmi pomohl odborně
i přátelskou radou.
Děkuji svým přátelům
Jirkovi Halberštátovi a Vladimírovi Kriglovi. Bez nich by moje povídky nikdy
profesionálně nevyšly.
Děkuji svému manželu
Pavlovi za neuvěřitelnou trpělivost
a toleranci nejen
při psaní.
A také svému
staršímu – bohužel již zesnulému – bratru Janovi
děkuji za krásné
verše.
Já radost sklidil jsem
to díky vám.
Tu radost z vděčnosti
zas dále posílám.
Tu radost posílám celému světu.
Jak že to dokážu? No, po internetu.
Jan Militký
Žádné komentáře:
Okomentovat